Skupina 20 ostrůvků a útesů, které se táhnou před městem Hvarem, nazvaná Paklinské ostrovy (nebo jak Hvarané jednoduše říkají Hvarski škoji) tvoří jedinečnou a nejznámější přírodní krásu Hvaru. Kdysi holé, klidné ostrůvky pokryté jen voňavým vřesem, s několika místy, na nichž bylo možné obdělávat půdu (ve starých dobách se zde selo dokonce i obilí), a malou osadou Vloka, jsou dnes prostorným hvarským turistickým výletním místem – široko daleko známou hvarskou slunečnou Arkadií.
Výletní lodě, které během celého dne jezdí na Paklinské ostrovy, vyplouvají z přístaviště před hvarským Arsenálem na nábřeží.
Byla vybudována na kopci nad starou částí města v polovině 16. století. Nebudete okouzleni jen samotnou její architekturou, nýbrž vás uchvátí také překrásný výhled na město Hvar, jeho okolí a na nedaleké ostrovy.
společně Biskupským dvorem uzavírá východní stranu největšího náměstí v Dalmácii - hvarskou Pjacu (Náměstí sv. Stjepana). Katedrála je zasvěcená Sv. Stjepanu, papeži a mučedníkovi, patronovi biskupství a města Hvaru. Je hlavním hvarským kostelem a zároveň také centrem farnosti města Hvaru.
založené roku 1612, je jedním z prvních obecních divadel v Evropě. Bylo vystavěno nad starobylým Arsenalem (prostorem pro opravu galií a skladištěm veškerých námořních potřeb). Vnější strana divadla se dochovala převážně ve svém původním tvaru a vnitřní stranu tvoří architektura z 19.století.
byl založen roku 1461. Uvnitř klášterního ticha a klidu si můžete prohlédnout také klášterní muzejní bohatství, mezi kterým vyniká známá sbírka obrazů starých mistrů.
ve Hvaru existuje již od roku 1664, kdy z Pagu přišly do Hvaru dvě řádové sestry, aby klášter mohl začít se svým působením. O založení kláštera usilovala hvarská komuna od roku 1534 a někteří Hvarané svými darovacími listinami podporovali jeho výstavbu.
Stari Grad
Tvrz Petra Hektoroviće (1487 – 1572) s rybníkem a holubníkem nad ním je nejznámější stavbou Starého Gradu.
Tento renesanční básník ji budoval po celý svůj dlouhý život a znamenala pro něj stejně jako jeho literární dílo. V ní uskutečnil myšlenku mikrokosmu – malého, uzavřeného světa, v němž mají prostor pro život všechna boží stvoření – ryby, ptáci, rostliny a lidé (on, jeho přátelé, svatá žena, poutníci a chudáci!).
Tvrz je také kamennou knihou – Hektorović vytesal více než dvacet kamenných nápisů v latině, italštině (v italštině pouze jeden – vlastní životní moto: Fede e realta o quanto e bella! – Ó, jak je krásná víra a skutečnost!) a v chorvatském jazyce.
před stejnojmenným farním kostelem, kdysi první hvarskou katedrálou, je nejvýznamnější veřejný prostor města Stari Grad. V minulosti se zde vynášely rozsudky a uzavíraly smlouvy a dnes se, poté co se denní rytmus obyvatel a hostů přestěhoval na nábřeží, stal oázou ticha a kontemplace.
KOSTEL SV. STJEPANA
je barokní stavba, jejíž výstavba začala v roce 1605 poté, co byla zbořena stará katedrála a biskupský dvůr. Hlavní portál a pravděpodobně i průčelí vypracoval znamenitý mistr z Korčuly Ivan Pomenić, stavitel dnešní katedrály v Hvaru. Místní řemeslníci vystavěli kostel a umělci z Benátek jej zevnitř vyzdobili oltáři a oltářními obrazy. Zvonice pochází z roku 1753 a její základy a přízemí byly postaveny z velkých kamenných bloků pocházejících z antických městských hradeb, o čemž svědčí i nápis nad vstupními dveřmi zvonice.
Velké pole uprostřed ostrova měnilo jméno tak, jak se měnili jeho hospodáři: řecky Khora Pharu (vysl.Hora Farau), římsky Ager Pharensis, středověké Campus Sancti Stephani (Pole sv. Stjepana), dnes Starogradské pole. Ale vždy bylo břichem ostrova: umožňovalo život během tisíciletí.
Dnes je dobývá borovice halepská, která se pozvolna spouští k okrajům osady. Starogradské pole bylo díky nejlépe zachovanému katastrálnímu rozdělení ve Středomoří v roce 2008 zařazeno na seznam světového kulturního dědictví UNESCO současně se starým městským jádrem města Stari Grad.
